Back to top

Miladatlon 2019

26.08. 2019

Reportáž ze závodu Miladatlon 2019:

Tým Solitea CDL a.s. jsem reprezentoval na střední trati, která představovala 500m plavání, 20km na kole a 5,7km běhu. Vzhledem k vysoké teplotě přes 30 stupňů ve stínu a pobytu na přímém slunci šlo o velmi náročný závod, byť profil trati nenabízel nějak zásadně dlouhá stoupání nebo výběhy do kopce. Na kole znepříjemňoval jízdu místy prudký vítr, který vytrvale ubíral rychle docházející síly všech účastníků. Celý závod navíc probíhal na přímém slunci, což byl problém zejména v běhu, který se odehrával zčásti na zpevněných cestách a zčásti na rozpálené asfaltové silnici. 

Pro mě byl tento závod premiérový, loni se mi kryl s jinou akcí. Po úvodních slovech primátora Nedvědického a starostky Nechybové se konečně odstartovalo. Nastala tradiční mela nohou a rukou, kde si člověk musí dávat pozor, aby neskončil s pořádnou modřinou nebo břichem plným vody, které se po nějakém tom úderu snadno nalokáte a získáte tak nepříjemný handicap hned v úvodu závodu. Plavání jsem nikdy nepřeháněl a i nyní jsem raději plaval v klidu a počkal, až vlci roztrhají pole. To nastalo po prvních 200-250m. Plaval jsem si svoje tempo a šetřil síly na cyklistickou část, která je v triatlonu nejdelší a dává největší prostor pro vzestup nebo naopak pád výsledkovou listinou. V klidu jsem doplaval v čase 12:10.8 na 19. místě ve svojí kategorii a 47. místě absolutně. Povedlo se mi rychlé depo, kde člověk může také ztratit, protože může začít hrát roli zkřehlost z vody, nervozita nebo spěch. Konečně nasedám a začínám stíhačku za lepším umístěním. Jedou se dva okruhy a až na jedno delší stoupání jde o permanentní sprint na 20km. Daří se mi předjíždět soupeře jednoho podruhém a drát se výsledkovou listinou výše. Sesedám z kola, rychlé přezutí do běžeckých bot a směrem k občerstvení, abych se napil před závěrečnou disciplínou. Bohužel se projevuje naplno slabší organizace závodu. Stůl s vodou je krátký a obležený lidmi. Není čas se tam prodírat a tak běžím tzv. na sucho, což je v daných podmínkách poměrně nebezpečné. Z depa vybíhám na 7. místě v kategorii (posun o 12 míst proti plavání) a 12. celkově ze všech kategorií (posun o 35. míst). Horko na trati je na hranici snesitelnosti. Síly mi rychle ubývají a snažím se udržet získanou pozici. Zjišťuji, že okruh, který dle pořadatelů má mít 2,5 km má ve skutečnosti skoro 2,85 km, což je vzhledem k vysoké úrovni dehydratace velmi nepříjemné. Dobíhám do depa po obkroužení prvního kola a naštěstí mám prostor se napít. Rychlé 3 kelímky vody, 2 na hlavu a vybíhám do poslední fáze té tortury. První kilometr je po osvěžení poměrně příjemný, ale na asfaltu brzy přichází přehřátí organismu a běh tzv. „na vůli“. Bohužel cca 1500m před cílem nešťastně zakopávám. Podvrknul jsem si pravou nohu a vzhledem k tomu, že se běhá bez ponožek, roztrhl jsem si kůži na obou palcích. Z nově vzniknuvší díry na botě pomalu bublá pramínek krve a já si říkám, jestli to půjde doběhnout do cíle. Po vynaloženém úsilí a s dobrým výsledkem na dohled to vzdát nechcete. Využívám nově nabytý adrenalin a snažím se doběhnout za každou cenu. Podařilo se, v totálním vyčerpání dobíhám do cíle. V kategorii jsem, dokonce ještě jedno místo urval (celkově 6. místo), absolutně naopak jedno ztratil (13. místo). Po vypití mnoha šálků vody mířím do sanitky. Noha začíná otékat, bolet, prsty mám slepené od krve. Dezinfekce teče proudem, štípe, pálí, ale endorfiny dělají svoji práci a tak se cítím dobře. Noha naštěstí není zlomená, ale chodit se po ní už moc nedá. Aktuálně nechápu, jak jsem to do cíle mohl doběhnout, ale jsem rád, že se to podařilo.

Byl to těžký závod. Přesně takový, jaký má triatlon být. A příští rok? Uvidíme…Ztráta na medaili byla pod 3 minuty, takže ne zas tak daleko:-)

Rudolf Sůra