Back to top

Radim

Do CDLka jsem se dostal už před více jak dvaceti lety – a to vlastně skoro omylem. Práci jsem sice sháněl, ale jako každé mladé ucho čerstvě po škole, ne nějak intenzivně. V tehdy ještě malé firmě jsem byl na návštěvě za známým a naprostou náhodou jsem na chodbě zaslechl jednoho ředitele, že shání technika. Zeptal jsem se, slovo dalo slovo a za týden už jsem byl členem týmu. Během chvíle jsem poznal, že v téhle partě bude fajn. Kromě zajímavé práce tu bylo hlavně domácké, téměř rodinné prostředí. Všichni mne bez problémů přijali, a i když jsem ještě dlouhá léta byl ten „mladej“, stala se většina z kolegů mými kamarády – a dodnes jsou, i když už tu třeba nepracují. Postupně jsem ve firmě cestoval od židle k židli k lepším pozicím, naučil se spoustu nových věcí, podíval na nová místa a nakonec si i užil spoustu zábavy na neformálních akcích. A vždycky je tu někdo a něco, co člověka dokáže vytáhnout z případného stresu… ostatně kde jinde si člověk může dát domácí palačinku, natáhnout se s výbornou kávou na gauč a na chvíli si zarelaxovat u konzolových závodů na velkém plátně nebo stolního fotbálku.
Za tu dlouhou dobu, co jsem součástí CDL, se toho tady změnilo mnoho, ale některé věci jsou stále stejné. Pořád jsme rodina, i když už o malinko větší.